Stonská sůl ze solných pánví u Stonu

Kde solivar leží

Podle provozovatele solivaru leží solné pánve mezi úrodným Stonským polem a hlubokým Stonským zálivem, v těsné blízkosti městečka Ston. Provozovatel zmiňuje také krátkou šíji, která spojuje poloostrov Pelješac s pevninou. Solivar, chorvatsky Solana Ston, je podle turistické organizace jedním ze tří solivarů v Chorvatsku. Město Ston dělí od Mali Stonu asi kilometr cesty autem nebo zhruba 40 minut chůze po hradbách.

Solivar se podle turistické organizace dělí na bazény. Každý kromě bazénu Mundo, který je „pro lid“, nese jméno křesťanského světce, například sv. Frano, sv. Petar i Pavao, sv. Vlaho nebo sv. Nikola. Z bazénu Mundo se podle provozovatele za Dubrovnické republiky rozdávala sůl obyvatelům okolí, kteří neměli peníze na její koupi.

Údaje provozovatele na této stránce vycházejí z archivních kopií jeho webu ze 4. srpna 2025: stránka Povijest, stránka Donacije.

Dějiny solivaru

Ston koupila Dubrovnická republika podle turistické organizace roku 1333 a roku 1360 ho obehnala obrannou hradbou. Hrvatská enciklopedie (Leksikografski zavod Miroslav Krleža) dodává, že Ston přešel do držení Republiky roku 1333 společně s Pelješacem a že jeho význam spočíval v solivarech, v nichž se sůl získávala už v římském období. Pro osadu Ston uvádí provozovatel jméno Stagnum. Podle registru kulturních statků Ministerstva kultury stavěli Dubrovničané celý pevnostní komplex v letech 1333 až 1506 a Mali Ston založili roku 1334.

Podle turistické organizace byly nejprve během zhruba třiceti let postaveny obranný val napříč poloostrovem a podle jednotného plánu dvě opevněná městečka, Ston na jihu a Mali Ston na severu. Měla soustředit lidi, aby chránili hranice a pracovali v solivarech. Samostatná pevnost Veliki kaštio byla podle turistické organizace postavena na ochranu stonských solivarů.

Za Republiky se sůl podle Hrvatské enciklopedie stala státním monopolem a ve městě byl zřízen zvláštní solní úřad. Provozovatel solivaru označuje stonskou sůl za monopolní výrobek Republiky. Výroba, doprava a obchod se solí měly podle turistické organizace v hospodářském životě Republiky mimořádně důležité místo a Republika a její úřady se o stonský solivar staraly až do jejího zániku roku 1808.

Dějiny solivaru až do druhé světové války zpracoval Šime Peričić v odborné studii v Analech Dubrovníku z roku 2005. Podle jejího shrnutí měl solivar po staletí význam pro obživu obyvatel Stonu a okolí.

Jak sůl vzniká

Podle turistické organizace se na výrobě soli dodnes podílejí slunce, moře, vítr a lidská práce a solivar produkuje kromě soli i takzvaný solný květ. Solný květ je podle chorvatského předpisu o soli z roku 2019 (Narodne novine 70/2019) tenká vrstva křehkých krystalů, která vzniká na hladině zahuštěné mořské vody při tradičním odpařování v krystalizačních bazénech.

Provozovatel uvádí, že se sůl získává odpařováním mořské vody ve velkých mělkých bazénech a že celý postup trvá jeden až dva měsíce podle počasí. K areálu patří podle něj také prostory k sušení a skladování soli a doprava do dnes starého stonského přístavu, odkud ji plachetnice vozily po tehdejším světě. Asi 500 tun soli se tu podle provozovatele ročně sklidí (archivní kopie jeho stránky ze 4. srpna 2025). Jiné prameny uvádějí jiná množství, proto stránka uvádí jen tento údaj provozovatele s datem archivní kopie. Počet bazénů neuvádí, protože ho stránky provozovatele udávají různě.

Co je a co není chráněno

Údaje v této části jsou ověřené k 13. října 2026.

• UNESCO. Historický celek Ston s Mali Stonem, spojovacími hradbami, přírodní rezervací Malostonský záliv, Stonským polem a solnými pánvemi je od roku 2005 na předběžném seznamu (Tentative List) Chorvatska. Ten je jen soupisem míst, která chce stát případně navrhnout k zápisu. Mezi deseti chorvatskými statky na Seznamu světového dědictví Ston není.
• Kulturní statky. V otevřených datech registru kulturních statků Ministerstva kultury je jako chráněný kulturní statek zapsán celek Ston s hradbami a opevněním (označení ZDU_191) a samostatně celek Mali Ston (RST-1274-1986). Samostatný záznam pro solivar tam není a texty obou záznamů solné pánve nezmiňují. Neznamená to, že solivar chráněn není, jen že ho registr jmenovitě nezachycuje.
• Příroda. Podle nařízení chorvatské vlády o ekologické síti (Narodne novine 80/2019, ve znění 87/2025) je oblast solivaru lokalitou sítě Natura 2000 HR3000167 Solana Ston, zvláštní oblastí ochrany významnou pro druhy a typy stanovišť.
• Název. „Stonska sol“ není registrovaný chráněný název. Ve veřejném vyhledávání registru EU eAmbrosia je mezi názvy začínajícími „Ston“ jen Malostonska kamenica, tedy stonské ústřice, a chorvatský registr chráněných názvů (aktualizace srpen 2026) název stonské soli neuvádí. Chráněné označení původu naproti tomu má Paška sol z ostrova Pag (rozhodnutí Evropské komise o zápisu zveřejněno 11. dubna 2019).

Návštěva a festival

Turistická organizace obce Ston (ston.hr) zveřejňuje ceník vstupenek na prohlídku solivaru. Otevírací doba a ceny se mění, proto je stránka neuvádí; aktuální údaje jsou na ston.hr.

Festival soli Ston se podle turistické organizace v roce 2025 konal od 28. srpna do 15. září a v roce 2026 proběhl jeho desátý ročník. Oblast v průvodci: Ston–Ponikve.

Stonská sůl v kuchyni a v knize

V receptu na mořského vlka v solné krustě se používá hrubá stonská sůl. Stonskou sůl, ústřice, chobotnici, ryby, peku i víno k jídlu popisuje kapitola o jídle v knize.